Institut ochrany osobnosti upravuje v občanském zákoníku pouze několik ustanovení. Vysoká míra obecnosti těchto zákonných norem vyvolává při jejich aplikaci v právní praxi rozsáhlou judikaturu soudů, jejíž zevšeobecňující potenciál nejen přispívá ke sjednocování soudní praxe na úseku ochrany osobnosti, ale její právní úpravu fakticky dotváří. Nejde pouze o judikaturu obecných soudů, které především jsou povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům, ale i o rozhodnutí Ústavního soudu, který jako orgán ochrany ústavnosti vstupuje na toto pole zejména v případě střetu ústavně chráněného práva na ochranu osobnosti s právem na šíření informací, které je rovněž pod ochranou Ústavního soudu. Opomenout nelze ani judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, jehož rozhodnutí týkající se mezí svobody projevu a postavení tisku v demokratické společnosti jsou při řešení tohoto střetu významným vodítkem. Aktualizovaný přehled nejvýznamnějších rozhodnutí postihuje zejména obsah práva na ochranu osobnosti, podmínky pro jeho uplatnění, předpoklady ochrany, subjekty práv a povinností při ochraně osobnosti, právní prostředky, ochranu osobnosti při uplatňování lustračního zákona, při výkonu svobody projevu, právo na život a soukromí a právo na odpověď podle tiskového zákona.
Třetí vydání, které je aktualizované a rozšířené nově reflektuje i ustanovení nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
