✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup
Velká kniha příkladů
Publikace Účetnictví 2012 - Velká kniha příkladů je určena nejen odborníkům z oblasti financí a účetnictví a studentům tohoto oboru, ale i těm, kteří chtějí porozumět finanční stránce podnikání. Kromě samotného účtování v této knize najdete také odpovědi na otázky: - Jaké změny nám do účetnictví přinese rok 2012 - Jaké jsou rozdíly mezi českou účetní legislativou a IFRS? - Jak naložit s mimořádnými daňovými odpisy? - Jaký typ kalkulace je vhodný pro dané účely? - Jaké investici dát z ekonomického hlediska přednost? - Co si počít s datovou schránkou? - Je účetní závěrka a výroční zpráva zveřejněna předepsaným způsobem? - Jak přejít z daňové evidence na účetnictví? Odpověď na tyto a spoustu dalších otázek můžete najít v publikaci, kterou držíte právě teď v ruce. Je určena nejen odborníkům z oblasti financí a studentům tohoto oboru, ale i těm, kteří chtějí porozumět finanční stránce podnikání. Stejně jako každý rok, i tentokrát najdete na přiloženém CD aktuální související legislativu a vybrané vzory formulářů a výkazů.
Ukážka textu z knihy
Manažerské účetnictví
Není moudrý ten, kdo ví mnoho, ale ten, kdo ví, co je třeba.
Aisópos Ezop
Manažerským účetnictvím rozumíme způsob účetního řízení, rozhodování a zobrazení
podnikatelského procesu, jehož cílem je poskytnout informace o předmětu účetnictví manažerům
na různých úrovních řízení účetní jednotky.
Manažerské účetnictví sleduje informace především o nákladech, výnosech a zisku týkající
se podnikatelského procesu. Na rozdíl od fi nančního účetnictví je jeho hlavní odlišností
rozdílné obsahové pojetí nákladů i výnosů a mnohem podrobnější informace o jejich vnitřní
struktuře a faktorech na ně působících.
Relevantními hodnotovými nástroji řízení nákladů jsou v manažerském účetnictví různým
způsobem strukturované kalkulace a rozpočty režijních nákladů využívané manažery pro
řešení jednotlivých rozhodovacích úloh.
5.1 Náklady v manažerském účetnictví
Náklad je považován za hodnotovou kategorii, která je předmětem jejího zachycení v účetnictví.
Jeho vymezení se liší podle toho, zda se jedná o náklad ve fi nančním účetnictví106,
které poskytuje podklady pro řízení externím uživatelům účetních informací, nebo v manažerském
účetnictví, které poskytuje informační podklady pracovníkům na různé úrovni
manažerského řízení.
5.1.1 Charakteristika nákladů
V manažerském účetnictví se vychází z charakteristiky nákladů jako hodnotově vyjádřeného,
účelného vynaložení ekonomických zdrojů společnosti, účelově souvisejícího s podnikatelskou
činností. Pro toto vymezení, jež zdůrazňuje nikoliv jen potřebu následně zobrazit reálnou výši nákladů, ale zároveň nutnost jejich racionálního hospodárného vynakládání, jsou
podstatné následující charakteristiky:
• účelnou spotřebou se rozumí takové vynaložení ekonomických zdrojů, které je racionální
a přiměřené výsledku činnosti,
• účelový charakter, kdy cílem vynaložení ekonomického zdroje je jeho zhodnocení,
k němuž dojde pouze při vytvoření takové složky majetku, která přinesla, případně přinese
v budoucnosti větší ekonomický prospěch, než jaký byl původní náklad; důležitou
vlastností takto chápaného nákladu je jeho relativně těsný vztah k výkonům tvořícím
předmět činnosti podnikání.
Obsahovou odlišnost mezi náklady zachycovanými v manažerském a ve fi nančním účetnictví
je třeba brát v úvahu, proto se v řadě jazyků projevuje i pojmově. Náklady ve smyslu účelné
a účelové spotřeby ekonomických zdrojů se označují jako Costs, zatímco náklady vyjádřené
z hlediska cílů fi nančního účetnictví jako Expenses. České společnosti s tímto pojmovým
odlišením běžně nepracují.
5.1.2 Pojetí nákladů
Pojetí nákladů je využíváno pro diferencované zobrazení hodnotově vyjádřené účelně a účelově
vynaložené spotřeby ekonomického zdroje. Podstatou tohoto diferencovaného zobrazení
je rozdílný způsob ocenění spotřeby, který se následně promítá i do rozdílného vymezení
účetně zachycovaných nákladů. Z pohledu podnikatelského procesu se rozlišuje trojí pojetí
nákladů – fi nanční, hodnotové a ekonomické.
5.1.2.1 Finanční pojetí nákladů
Finanční pojetí nákladů je historicky nejstarším pojetím uplatňovaným v účetnictví. Je založeno
na aplikaci peněžní formy koloběhu prostředků, kdy se vychází z předpokladu, že projevem
nákladů je tržně ověřené vynaložení peněz a konečným smyslem odpovídající tržně
ověřená peněžní náhrada. Náklady se chápou jako peníze „investované“ do výkonů, které
zajišťují náhradu peněz v jejich původní výši. Tato myšlenka je základem koncepce zachování
peněžního kapitálu v jeho původní nominální výši.
Finanční pojetí nákladů vykazuje některé znaky, které jsou často předmětem diskuse a vedou
k jeho menšímu využití v manažerském i fi nančním účetnictví. V tomto pojetí mohou
být jako spotřebované ekonomické zdroje zobrazeny pouze náklady, které jsou podloženy
reálným výdajem peněz, a to konkrétně náklady uhrazované v peněžní formě bezprostředně
(například mzdy) a náklady odpovídající spotřebě nebo využití ekonomických zdrojů, které
byly vypořádány peněžně v předchozích obdobích.
Dalším znakem a současně omezením tohoto pojetí je ocenění těchto spotřebovaných nebo
využitých ekonomických zdrojů; náklady jsou oceněny v historických (skutečných) pořizovacích
cenách.
5.1.2.2 Hodnotové pojetí nákladů
Hodnotové pojetí nákladů má vztah k vývoji nákladového účetnictví, jehož úlohou je poskytovat
informace pro běžné řízení a kontrolu reálného průběhu aktuálně uskutečňovaných
procesů. Toto pojetí nákladů je založeno na relacích, které vyjadřují spotřebu nebo využití
ekonomických zdrojů za podmínek, jež existují v čase uskutečňování příslušných procesů.
Význam hodnotového pojetí spočívá v informačním zachycení koloběhu ekonomických
zdrojů za podmínek, které byly platné nikoliv v době pořízení těchto zdrojů, ale v současnosti,
což odpovídá kritériu zachování věcného kapitálu.
V hodnotovém pojetí nevystupují jako náklady jenom peněžně zajištěné ekonomické zdroje.
Předmětem zobrazení mohou být i takové faktory, které nemají odpovídající ekvivalent výdaje
peněz, ale svými důsledky ovlivňují ekonomickou racionalitu dané činnosti. Příkladem
těchto nákladů jsou kalkulační náklady, tedy kalkulační odpisy, kalkulační úroky nebo kalkulační
nájemné.
Druhým podstatným odlišným znakem je způsob ocenění; příslušné náklady se neoceňují
na bázi skutečných historických nákladů jejich pořízení, ale na úrovni cen, které odpovídají
jejich současné věcné reprodukci.
5.1.2.3 Ekonomické pojetí nákladů
Ekonomické pojetí nákladů vyplývá z požadavku zajistit odpovídající informace nejen pro
řízení reálně probíhajících procesů, ale také pro potřeby rozhodování za účelem výběru optimálních
budoucích alternativ. S výběrem alternativ souvisí ekonomické chápání nákladů
jako maximum hodnoty, kterou lze při zvolené alternativě vyprodukovat nebo získat.
Tyto podmínky naplňuje kategorie oportunitních nákladů, které se vymezují jako maximální
ušlý efekt „obětovaný“ v důsledku využití ekonomického zdroje ve zvolené alternativě.
Oportunitní náklady nepředstavují reálně spotřebované nebo využité ekonomické zdroje, ale
dodatečně vložené měřítko účelnosti uskutečněné volby; vyjádření nákladů podle tohoto pojetí
nezahrnuje pouze oceněný úbytek ekonomického zdroje, ale také oceněný prospěch, který
společnost nezískala v důsledku toho, že tento zdroj nevyužila jiným alternativním způsobem.
5.1.3 Členění nákladů z různých hledisek jejich využití
Každé členění nákladů informačně odráží nákladový proces jako nezbytnou součást podnikatelského
procesu zajišťovaného v manažerském účetnictví, případně ve fi nančním účetnictví,
kdy jsou náklady klasifi kovány podle jejich určujících znaků do stejnorodých skupin.
Každé členění nákladů je předpokladem jejich účinného řízení. Existuje mnoho způsobů,
jak rozdělení nákladů do stejnorodých skupin provést. Podmínkou racionality jakéhokoliv
členění je skutečnost, že musí být vyvoláno účelovou potřebou, to znamená vztahem k řešení
určitého rozhodnutí. S ohledem na rozhodovací úlohy managementu se jednotlivé klasifi kace
nákladů rozdělují do dvou fází:
• v první fázi se náklady sledují podle hledisek, která jsou důležitá pro řízení podnikatelského
procesu, o jehož relevantních parametrech bylo rozhodnuto;
• ve druhé navazující fázi se náklady klasifi kují podle hledisek, která jsou významná pro
řešení úloh souvisejících s rozhodováním o budoucích variantách podnikání.
5.1.3.1 Členění nákladů podle druhů
Třídění nákladů v prvotní podobě nákladových druhů při vstupu do podnikatelského procesu
účetní jednotky z tržního prostředí je základem jejich hodnotového vyjádření na vstupu
podnikatelského procesu; je získáno na bázi jejich odpovídajícího ocenění.
Druhové členění nákladů je výchozím členěním nákladů uplatňovaným při řízení podnikatelského
procesu, o jehož základních parametrech již bylo rozhodnuto. Do skupiny nákladových
druhů jsou řazeny následující položky nákladů: spotřeba materiálu, mzdové a ostatní
osobní náklady, odpisy dlouhodobě využívaného majetku, spotřeba a použití externích prací
a služeb, fi nanční náklady.
Vstupující nákladové druhy charakterizují tři vlastnosti:
• druhově vynaložené náklady jsou prvotní, předmětem účetního zachycení se stávají
okamžitě při jejich vstupu do účetní jednotky z tržního prostředí,
• jde o náklady externí, které vznikají spotřebou ekonomických zdrojů jiných společností,
• z pohledu jejich dalšího rozlišení jsou jednoduché, není možné je analyzovat na jednodušší
složky, ze kterých by se tyto náklady skládaly.
Význam druhového členění nákladů spočívá v tom, že je informačním fundamentem pro zajišťování
proporcí, stability a rovnováhy mezi potřebou zdrojů společnosti a konkurenčním prostředím,
které je schopno je poskytnout. Toto členění nákladů řeší otázku „od koho, kdy a jak
musí společnost zajistit materiál, energii, ostatní externí výkony a služby“ pro další podnikání.
Druhové členění nákladů se uplatňuje jako neodmyslitelné členění nákladů ve fi nančním
účetnictví při sestavování druhové výsledovky nebo jako informace uváděná v Příloze
k účetní závěrce v případě sestavování účelové výsledovky. Prostřednictvím druhového členění
nákladů je možné uskutečňovat agregace za jednotlivé úrovně různých struktur uvnitř
i vně společnosti.
Pro řízení na nižších úrovních je však použití druhového členění nákladů omezené. Platí to
zejména tehdy, je-li zájem hodnotit hospodárnost vnitřní podnikatelské činnosti. Druhové
členění nákladů nevyjadřuje totiž příčinu vynaložení nákladů a nemůže vhodně posuzovat
racionalitu podnikatelských činností.
