Český hokej zná osobnosti, které shromáždily více trofejí nebo statistických rekordů než on. Stopě, kterou v jeho historii zanechal Jaroslav Holík, se přesto nikdy nevyrovnají. Jak by asi vypadala mytologie slavných hokejových bitev proti Sovětskému svazu konce šedesátých let bez Holíkových potyček s Ragulinem a pásky přes socialistickou hvězdu? O kolik emocí by byly ochuzeny příběhy ligových dynastií z Jihlavy, Brna nebo Sparty nebýt muže, který dokázal rozbouřit stadiony jako nikdo jiný? A jak by to bylo se zlatými medailemi juniorské reprezentace, o které se před ním i po něm marně snažily zástupy jiných trenérů? Všechny ty otazníky jsou naštěstí jen hypotetickou úvahou.
Jaroslav Holík totiž každý z těch okamžiků odžil naplno a po svém. Přijmout a rozdat rány uměl jako hráč, trenér i jako ostrý kritik poměrů v českém hokeji.
(A výjimku neudělal ani na stránkách této knihy...)

Jaroslav Holík (*1942, Havlíčkův Brod)
Střední útočník a trenér. V dresu Dukly Jihlava získal sedm titulů mistra republiky, jako trenér přidal čtyři další. Sedminásobný medailista ze světových šampionátů a olympijských her; svým gólem v roce 1972 rozhodl o vítězství nad SSSR, a tedy o titulu mistrů světa pro Československo. Jako trenér dovedl české hokejisty do dvaceti let dvakrát ke zlatu na mistrovství světa. Bratr Jiřího Holíka, s nímž tvořil základ prvního útoku reprezentace a jihlavské Dukly. Otec Roberta Holíka, dvojnásobného držitele Stanley Cupu s New Jersey Devils.