✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup
Ve chvíli, kdy se Anastasia Steeleová poprvé setkala s mladým úspěšným podnikatelem Christianem Greyem, netušila, jak moc se jí změní život…
Ana od počátku věděla, že vztah s jejím Stínem nebude procházka růžovou zahradou. Musí se naučit sdílet s Christianem jeho styl života, který jí nikdy nebyl vlastní, aniž by ztratila sama sebe, svou vlastní integritu a nezávislost; Christian musí na oplátku překonat svou posedlost kontrolou a vypořádat se se svými vnitřními démony.
Ukážka textu z knihy
Kapitola 1
Mezírkami v proutí slunečníku pozoruju tu nejmodřejší letní oblohu
ze všech, středozemní blankyt, a nedokážu se ubránit spokojenému
povzdechu. Christian je vedle mě, natažený na opalovacím
lehátku. Můj manžel – můj sexy překrásný manžel bez košile a jen
v džínových kraťasech – si čte knihu předpovídající kolaps západního
bankovního systému. Všechno nasvědčuje tomu, že jde o strhující
příběh, v životě jsem ho neviděla sedět tak klidně. Vypadá spíš
jako nějaký student než jako žhavý výkonný ředitel jedné z největších
soukromých společností ve Státech.
Na poslední štaci líbánek lenošíme v odpoledním slunci
na pláži trefně pojmenované Beach Plaza Monte Carlo v Monaku,
i když v hotelu toho jména vlastně nebydlíme. Otevírám oči
a zadívám se na Fair Lady kotvící v přístavu. Sídlíme na palubě
luxusní motorové jachty, jak jinak. Na hladině se majestátně
vznáší královna všech jachet v tomhle přístavu, vyrobená roku
1928. Vypadá jako nějaká dětská hračka na klíček. A Christian ji
miluje – podezírám ho, že je v pokušení ji koupit. No fakt, ti kluci
a jejich hračky.
Opírám se zpátky do lehátka zaposlouchaná do hudebního mixu
Christiana Greye na svém iPodu a začínám na tom pozdně odpoledním
slunci poklimbávat. V duchu se přitom bezděky vracím
do chvíle, kdy mě žádal o ruku. K tomu snovému okamžiku v loděnici…
Skoro cítím vůni lučních květin…
„Můžeme se vzít zítra?“ broukne mi do ucha. Ležím natažená
na jeho hrudi v květinové komnatě v loděnici, přesycená naším
vášnivým milováním.
„Hmm.“
„To má být ano?“ V jeho hlase je slyšet naděje i překvapení.
„Hmm.“
„Nebo ne?“
„Hmm.“
Cítím, jak se usmívá. „Slečno Steeleová, nevyjadřujete se poněkud
protichůdně?“
Zaculím se. „Hmm.“
To už se směje, pevně mě k sobě tiskne a líbá mě na temeno hlavy.
„Rozhodnuto, Vegas, zítra.“
Ospale zvedám hlavu. „Myslím, že naši by z toho nebyli zrovna
nadšení.“
Zabubnuje konečky prstů nahoru a dolů po mých nahých zádech,
zlehka mě jimi polaská.
„Co bys teda chtěla, Anastasie? Vegas? Velkou svatbu se vší parádou?
Pověz.“
„Velkou ne… Jenom pro přátele a rodinu.“ Dívám se na něj, zaujatá
tichou naléhavostí v jeho zářivě šedých očích. Copak by asi
chtěl on?
„Tak jo,“ kývne. „Kde?“
Pokrčím rameny.
„A nemohli bychom to udělat tady?“ zkouší váhavě.
„U vašich? A nevadilo by jim to?“
Odfrkne si. „Moje matka by byla v sedmém nebi.“
„Tak dobře, tady. Jsem si jistá, že to naši uvítají.“
Láskyplně mě pohladí po vlasech. Mohla bych být ještě šťastnější?
„Takže jsme si řekli místo, teď ještě čas.“
„To bys měl asi probrat s mámou.“
„Hmm.“ Christian v zamyšlení stáhne koutky. „Má na to měsíc,
víc ne. Chci tě tak moc, že víc čekat nevydržím.“
„Christiane, vždyť už mě máš. Máš mě už pěknou chvilku. Tak
jo – ať je to měsíc.“ Dávám mu pusu na prsa – jen malou, nevinnou,
a oplácím mu úsměv.
„Spálíš se,“ šeptá mi do ucha a vytrhává mě z dřímoty.
„Jedině o tebe,“ usměju se na něj sladce. Odpolední slunce už postoupilo
a já jsem teď vystavena jeho přímým paprskům. Uculí se a jediným
svižným pohybem trhne s mým lehátkem do stínu slunečníku.
„Pryč ze středozemního slunce, paní Greyová.“
„Jsem vděčná za vaši obětavou péči, pane Greyi.“
„Je mi potěšením, paní Greyová, ale moje péče není ani trochu
obětavá. Když se spálíš, nebudu se tě smět dotýkat.“ Zvedne jedno
obočí, v očích mu šibalsky zablýskne a mně se rozbuší srdce. „Ale
předpokládám, že to moc dobře víš a jen si ze mě utahuješ.“
„To bych si nedovolila!“ zajíknu se, když předstírám nevinnost.
„Ale ano, dovolila, a taky si to dovoluješ. Často. Je to jedna
z mnoha věcí, co na tobě miluju.“ Sklání se, aby mě políbil, a přitom
hravě skousne můj spodní ret.
„A já doufala, že mě namažeš opalovacím mlékem,“ sešpulím
pusu proti té jeho.
„Ach, paní Greyová, to je špinavá práce… ale je to nabídka, kterou
nemohu odmítnout. Posaď se,“ rozkáže mi mírně a tak trochu
chraplavě. Poslechnu ho a on na mě svými silnými a zručnými prsty
velmi pomalu a velmi pečlivě nanáší mléko na opalování.
„Ty jsi opravdu výjimečně krásná. A já jsem šťastný muž,“
mumlá, když klouže prsty kolem mých ňader a vtírá mi do kůže
krém.
„To tedy jste, pane Greyi,“ vydechnu a zdrženlivě na něj pohlédnu
skrz řasy.
„Jste skromnost sama, paní Greyová. A teď se otoč. Chci ti namazat
záda.“
S úsměvem se přetáčím a on mi vzadu rozepíná pásek nechutně
drahých bikin.
„Co bys řekl na to, kdybych byla nahoře bez, jako ty ostatní ženy
tady?“ sonduju.
„Byl bych naštvaný,“ odpovídá okamžitě. „Už teď mě netěší, jak
málo toho na sobě máš.“ Skloněný mi šeptá do ucha: „Nepokoušej
své štěstí.“
„To má být výzva, pane Greyi?“
„Ne. To je prosté tvrzení, paní Greyová.“
S povzdechem zavrtím hlavou. Ach, Christiane… můj majetnický,
žárlivý, kontrolou posedlý manželi.
Když je hotový, plácne mě po zadku.
„A je to, ženuško.“
Do toho se ozývá jeho všudypřítomný a vždy zapnutý BlackBerry.
Já se na Christiana zamračím a on se na mě ušklíbne.
„Vy jste určená jenom pro moje oči, paní Greyová.“ Laškovně
a tak trochu i varovně na mě pozvedne obočí, ještě jednou mě pleskne
přes zadek a usazuje se zpátky na lehátko, aby ten hovor přijal.
Má vnitřní bohyně zavrní blahem. Možná bychom mohly dnes
večer sehrát nějaké kabaretní číslo – jenom pro jeho oči, zaculí se vědoucně.
S úsměvem nad tou myšlenkou se znovu propadám do svého
odpoledního snění…
„Mam´selle? Un Perrier pour moi, un Coca-Cola light pour ma femme,
s´il vous plait. Et quelque chose à manger… laissez-moi voir la carte.“
Hmm… probouzí mě Christianova plynulá francouzština.
Mžourám do slunce a zjišťuju, že mě Christian pozoruje, zatímco se
od nás vzdaluje mladá žena v uniformě s tácem a vysoko vyčesaným
culíkem, který se za ní provokativně pohupuje.
„Máš žízeň?“ ptá se mě Christian.
„Mám,“ zamrmlám rozespale.
„Mohl bych tě klidně sledovat celý den. Unavená?“
Zčervenám. „Včera v noci jsem se zrovna moc nevyspala.“
„Já přece taky ne.“ S úsměvem odkládá BlackBerry a vstává. Jeho
šortky přitom sjíždí malinko níž a svěšují se… tím způsobem…
takže vidím, jak mu z nich vykukují plavky. Vzápětí si kraťasy svléká
a vyzouvá se z žabek. O čem jsem to předtím přemýšlela?
„Pojď si se mnou zaplavat.“ Podává mi ruku a já k němu zvedám
nepřítomný rozostřený pohled. „Zaplaveme si?“ urguje svou
žádost, naklání hlavu ke straně a v obličeji se mu zračí pobavený
výraz. Když pořád neodpovídám, zvolna zavrtí hlavou.
„Vypadá to, že potřebuješ probudit.“ Najednou se ke mně vrhá,
popadá mě a zvedá do náruče, až přitom vyjeknu, víc překvapením
než strachy.
„Christiane! Dej mě dolů!“ zaječím.
Ale on se jen chechtá. „Jedině v moři, bejby.“
Několik lidí na pláži nás sleduje, ve tvářích výraz udiveného nezájmu,
tak typického pro Francouze, jak už vím. Dívají se, jak mě
Christian se smíchem nese k moři a chystá se do něj vrhnout.
Zatínám mu paže kolem krku. „To neuděláš,“ ujišťuju se zadýchaně
a snažím se v sobě zadusit hihňání.
Věnuje mi úsměv šelmy. „No tak, Ano, bejby, copak ses za tu
dobu, co jsme spolu, nic nenaučila?“ Políbí mě a já se chytám příležitosti
– zajíždím mu prsty do vlasů, abych jich sevřela dvě pořádné
hrsti, a polibek mu oplácím, pronikám jazykem do jeho úst. Vnímám
jeho ostrý nádech, pak se ode mě odtáhne, pohled má žhavý,
ale ostražitý.
„Já vím, o co ti jde,“ zašeptá a pomalu nás noří do chladivé čiré
vody a jeho rty znovu nacházejí ty mé. Za chvíli už chlad Středozemního
moře nevnímám, protože se pnu kolem svého manžela.
„Myslela jsem, že sis chtěl zaplavat,“ mumlám mu do rtů.
„Když ty mě hrozně rozptyluješ.“ Špičkou nosu opíše linii mé
čelisti. „Ale nejsem si jistý, jestli tady chci váženým občanům Monte
Carla předvádět peepshow.“
Přejedu mu zuby po spodní hraně obličeje, na jazyku přitom
ucítím jeho pichlavé strniště, vážení občané Monte Carla mě ani
za mák nezajímají.
„Ano,“ zavrčí. Ovíjí si můj ohon kolem zápěstí a jemně za něj
zatáhne, takže mi zaklání hlavu a odhaluje krk. Posévá jej polibky
od mého ucha až dolů ke klíční kosti.
„Mám si tě snad vzít ve vodě?“ vydechne.
„Jo,“ vzdychnu.
Odtáhne se a počastuje mě užaslým pohledem, jeho oči jsou
hřejivé, roztoužené a zároveň pobavené.
„Paní Greyová, vy jste nenasytná – a taky nestydatá. Co jsem to
stvořil za monstrum?“
„Tak akorát pro sebe. Bral bys mě snad jinak?“
„Beru tě, jakkoliv tě můžu mít. Ale ne teď. Ne s obecenstvem.“
Ukáže hlavou směrem ke břehu.
Co jako?
No jasně, několik lidí na pláži překonalo vrozenou netečnost
a teď nás se zájmem sledují. Nečekaně mě popadá kolem pasu, zvedá
do vzduchu a nechává mě plesknout do vln a zabořit se do měkkého
písku na mořském dně. Vyskakuju nad hladinu, kašlu přitom
a prskám a do toho se směju.
„Christiane!“ spílám mu a častuju ho ostře nabroušeným pohledem.
Myslela jsem, že se pomilujeme v moři… a odškrtneme si další
poprvé. Spodní ret si drží mezi zuby, aby se nerozesmál. Šplouchnu
na něj vodu a on mi to obratem vrací.
„Máme na to celou noc,“ přesvědčuje mě a šklebí se u toho jako blázen.
„Pozdějc, bejby.“ Zajíždí do vln a znovu vyplave až o metr dál, pak
začne plynulým, ladným kraulem rázovat pryč od břehu, pryč ode mě.
Tss! Hravý Stín s mučitelskými sklony! Cloním si oči rukou a sleduju,
jak se vzdaluje. To je takový provokatér… co bych tak udělala,
abych ho donutila se vrátit? Zatímco plavu zpátky ke břehu, zvažuju
své možnosti. Naše pití už bylo doručeno k lehátkům, a tak rychle
usrkávám kolu. Z Christiana se stává nejasný bod v dálce.
Hmm… lehám si na břicho, neohrabaně bojuju s ramínky, sundávám
si vrchní díl bikin a ledabyle ho pohazuju na Christianovo
místo. Tu máte… zírejte, jak nestydatá dokážu být, pane Greyi.
Nandejte si to na talíř a udavte se tím. Zavírám oči a nechávám
slunce, aby mi prohřívalo kůži, pouštím si jeho teplo až do morku
kostí a znovu v tom žáru upadám do dřímoty, s myšlenkami volně
plynoucími zpátky k našemu svatebnímu dni.
„Nyní smíte políbit nevěstu,“ pronáší slavnostně reverend Walsh.
A já se na svého muže široce usměju.
„Konečně jsi moje,“ zašeptá a přitáhne si mě do náruče. Ve vší
počestnosti mě políbí.
Jsem vdaná. Jsem paní Greyová. Jsem blahem bez sebe.
„Vypadáš nádherně, Ano,“ broukne uznale s hřejivým úsměvem
na rtech. Oči mu planou láskou… a taky něčím temnějším, něčím
nemravným. „Nenech nikoho, kromě mě, aby ti ty šaty sundal, rozumíš?“
Jeho úsměv se rozehřívá o dalších sto stupňů, konečky prstů
mi sjíždí po tváři, čímž mi rozpaluje krev v žilách.
No teda… jak tohle dělá, jak to dokáže, s tou spoustou lidí, co
na nás zírají?
Němě přikývnu. Ježkovy oči, doufám, že nás nikdo neslyší. Reverend
Walsh naštěstí taktně ustoupil. Zadívám se na ten nastrojený
dav… Moje máma, Ray, Bob i Greyovi – všichni tleskají. Dokonce
i moje hlavní družička Kate, stojící vedle Elliota, Christianova
svědka, celá úchvatná v té světle růžové. Kdo by si byl pomyslel, že
se Elliot dokáže tak vyfiknout. Všichni se nadšeně usmívají – kromě
Grace, která decentně štká do delikátního bílého kapesníčku.
„Připravená slavit, paní Greyová?“ optá se Christian a obdaří mě
svým plachým úsměvem. Okamžitě taju. Je tak okouzlující, v tom
jednoduchém černém smokingu se stříbrnou vestičkou a stříbrnou
kravatou. Je tak… švihácký.
„Jako nikdy dřív,“ křením se na něj s naprosto přihlouplým výrazem
ve tváři.
Později se svatební párty rozjíždí plným proudem. Carrick
a Grace se opravdu předvedli. Znovu postavili ten velký stan, nádherně
ho vyzdobili světle růžovou, stříbrnou a slonovinovou. Jeho
strany se tentokrát otevírají směrem k zálivu. Počasí nám přálo
a nad jeho vodami teď sálá slunce pozdního odpoledne. Na jednom
konci stanu je taneční parket, na druhém okázalé občerstvení.
Ray tančí s mámou a něčemu se spolu smějí. Vidět je takhle
pohromadě má pro mě hořkosladkou příchuť. Doufám, že nám to
s Christianem vydrží déle. Nevím, co bych si počala, kdyby mě opustil.
Kvapné ženění, dlouhé želení. To přísloví mě pořád pronásleduje.
Nyní, když jsou konečně spolu, prožívají nekonečnou lásku, vášeň, vzájemnou blízkost a otvírá se před nimi svět nekonečných možností. Zdá se, že mají všechno. Pak ale zasáhne osud a před Anou vyvstávají její nejhorší noční můry…
