Vlasy

Vlasy, jeden z nejvýznamnìjších muzikálù druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natoèit výpravný film s choreografickými èísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale pøedevším svými pøesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V dobì svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhrocenì sociálnìkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a malomìš�áckou lhostejnost vùèi této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnìlému konzervatismu. Formanovi neèinilo žádné potíže najít si vztah k tìmto ryze americkým tématùm, vždy� jádrem tam byly problémy, na nìž se soustøeïoval ve všech svých èeských filmech: generaèní konflikt, naivní a èistá touha mládí po lásce a svobodì a rovnìž protest proti konvencím a pøedsudkùm, které tyto iluze bezcitnì nièí. Ondøíèek mìl tentokrát pøed kamerou daleko rùznorodìjší a temperamentnìjší reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitì využil. Snímá je témìø nepøetržitì v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen øeèi tváøe, ale celého tìla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistì i jeho zásluhou je tento film pøedevším nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života.