DAMICHI: BEST OF

Rok co rok řadové album, a tak to šlo celkem čtyřikrát za sebou. Začalo to v roce 2003, definitivně poslední, tedy čtvrtý studiový disk italsko-českého tria Damichi, vyšel v roce 2006. Současně také ve stejném roce tato mezinárodní formace převzala diamantovou desku za prodej převyšující dnes bezmála magickou hranici 100 000 CD. Damichi, to byl na počátku především milionový nápad skladatele, zpěváka a instrumentalisty Michala Davida, který přišel v roce 2002 s tím, že by vůbec nebylo od věci sestavit česko-italskou formaci, která by vdechla nový a současný život italské hitové klasice. Tedy písničkám, které hrály prim na popové scéně sedmé a osmé dekády u nás i v mnoha zemích Evropy. Jména jako Al Bano a Romina Power, Toto Cutugno, Drupi, Ricchi e Poveri, Umberto Tozzi a spousta dalších u nás totiž doslova zdomácněla. Navíc mnohé z tehdejších písniček pořád žily, jenom zasuté kdesi v posluchačském povědomí… Z kombinace prvních písmen křestních jmen (DAvide Mattioli, MIchal David, CHIara Grilli) vznikl název minisouboru, pro který Davide Mattioli získal v domovské Itálii atraktivní vokalistku, drobnou, rtuťovitou a hlasově excelentní Chiaru Grilli. První cécéčko Damichi, nazvané prozaicky Největší italské hity (Epic, 2003) zaútočilo pěkně zostra na žebříček nejprodávanějších hudebních nosičů v České republice – a nebylo divu. Munice byla totiž pohříchu třeskutá. L´italiano (původně Toto Cutugno), Mamma Maria, Sará perché ti amo a M´innamoro di te (Ricchi e Poveri), Torneró (I Santo California), I like Chopin (Gazebo), Gloria a Ti amo (Umberto Tozzi), Non voglio mica la luna (Fiordaliso), Piccola e fragile (Drupi)… Do soudobého hudebního kabátu oblékl písně aranžér a zvukový designér Martin Hájek, pražský křest prvního disku byl věru exkluzivní. Kmotrem se totiž stal Giampiero Anelli alias Drupi, kerý si na křtu tehdy s kytarou i zazpíval. A stal se malý zázrak: nedlouho po křtu přebírali Damichi za svůj debut dvojnásobnou Platinovou desku! Aniž by to