✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup
Ostrov zasvěcení je první knihou osmidílné ságy nazvané Sedmý smysl. Autorka své knihy nejprve zveřejňovala na internetu. Obrovský zájem čtenářů ji přivedl k myšlence vydat příběhy v klasické knižní podobě. Napínavé, tajuplné čtení, prolínání reálného světa s fantasy. Příběhy Hanky, Sváti a Rafana připomínají Harryho Pottera a autorka nezapírá, že ji knihy o Harrym inspirovaly, nicméně vytvořila nový svět a nové hrdiny, kteří žijí svým vlastním životem. Konečně původní česká „Rowlingová“?! Z ohlasů internetových čtenářů: Knihy jsem zhltnul jedním dechem, dokonce se líbily i mé mamce, která už má 66 let. Říkala mi: „Ani jsem v sobotu neuklízela, protože jsem se nemohla odtrhnout od čtení.“ Nečetl jsem nic lepšího, mám všechny díly přečtené třikrát a nemůžu se dočkat dalšího. Jen tak dál. Opravdu velmi pěkné čteni a doufám v další pokračování. Bude to někdy i v tištěné podobě?
Ukážka textu z knihy
Nález kouzelného prstenu
První paprsky nového dne olízly mořskou hladinu
na obzoru, když v komplexu budov za důkladným
plotem zazněl pronikavý hvizd, za kterým následovaly
úsečné povely. Ačkoli nápis na bráně hlásal,
že zde najdete Útulný domov, podle zvukové kulisy to
tak vů bec nevypadalo. Zlostné hlasy dospělých se mísily
s dětským křikem a pláčem. Všude bylo plno shonu a dusání.
Díky skromným příspěvkům od starosty města tady
mohli najít domov sirotci z blízkého okolí a občas se tu objevily
i děti, jejichž rodiče skončili ve vězení.
Pokud někdo přivedl dítě a složil do rukou sester vydatný
finanční dar, stačilo jen nadiktovat údaje o rodičích a den
narození dítěte, pokud je dotyčná osoba věděla, a dítě bylo
přijato.
Hanka bleskově složila deku a hodila na sebe zástěru
a teplou vestu, kterou měla v noci stočenou pod hlavou místo
polštáře. Jaro sotva začalo a venku bude ještě pěkná zima.
Smutně se podívala na své potrhané punčochy, ze kterých
koukaly oba palce a taky jedna pata. Moc už nehřály. Rychle
vyběhla na dvůr a zařadila se na své místo mezi ostatními
chovanci pracovního věku, což bylo zhruba mezi šesti a čtrnácti
lety. Před ní stál devítiletý Sváťa, který vzrůstem zaostával
za průměrem, takže musel stát v první řadě. Ruce
měl předpisově založené vzadu. Neodolala a pošimrala ho
na dlani. Pokusil se zachytit její prsty, ale nepodařilo se mu
to. Ohlédnout se neodvážil, Hanka však věděla, že se usmívá.
Sváťa se usmíval skoro vždycky. Bylo až neuvěřitelné, jak se
dokázal dívat na svět s radostí i v tomto neradostném prostředí,
kde vyrůstal.
Vedle Hanky téměř smykem dorazila na své místo Paula.
Moc nechybělo, aby byla mezi posledními, které Bachařka
poháněla prutem. Nakonec stáli všichni v pozoru a čekali,
co pro ně jejich nejpřísnější vychovatelka přichystala.
„Dneska bych to tipla na plážový výlet,“ zašeptala skoro
neslyšně Paula, „byla větrná noc, vsaď se.“
„Sázím na sbírání šutrů na poli,“ mrkla na svou starší
kamarádku Hanka.
„Ssst, buďte ticho,“ syknul na ně někdo zezadu.
Bachařka se rozkročila před srovnaným zástupem dětí,
kývla na dva chlapce na kraji řady a ti začali okamžitě počítat
přítomné. Hanka si pomyslela, že kluci počítání pouze
předstírají, protože dnes tu stáli všichni a bylo jasné, že jich
je přesně čtyřicet. Bachařka na jejich součet kývla a vytáhla
z kapsy ušmudlaný papír. Všichni zpozorněli. Pokud si
musela něco zapsat, pak to bude důležité. Papírem se v domově
velice šetřilo a do dětských rukou se vůbec nedostal.
„Z řady vystoupí Paula dvě, Simona a Berta. Pojďte ke
mně! No tak, to to trvá! Poklusem!“
„Sbohem,“ šeptla Paula, pohladila Hanku po lokti a rozběhla
se k Bachařce.
Hanku zamrazilo v zádech. Dnes došlo i na Paulu.
Vychovatelky rozhodly, že dospěla a přestoupí do výběrového baráku.
To znamená, že už se s ní neuvidí. Hanka nechápala,
proč je zakázáno vidět se s dětmi z výběrového baráku.
Vždyť co je na tom zlého popovídat si s někým, s kým
jste se kamarádili několik let. Věděla, že se o to někteří snažili,
ale nepodařilo se jim to a byli i za pokus o kontakt přísně
potrestáni. Tolik by chtěla zůstat s Paulou pohromadě…
Do očí se jí tlačily slzy, Hanka však nechtěla brečet, aspoň
ne teď a tady. Zatnula zuby a zaryla nehty do dlaní. Sakra,
sakra, sakra, říkala si stále dokola, aby vztek zvítězil nad
lítostí.
„Doplňte řady!“ zazněl další příkaz a na Paulino místo
postoupil ze zadní řady Rafan. Podívala se na něj a rychle
odvrátila zrak, když se jejich pohledy střetly. Hanka nevěděla,
co si má o něm myslet. Často provokoval, z legrace se
s ní boxoval, posmíval se jí, že je pomalá, ale nikdy jí doopravdy
neublížil, nikdy ji neudeřil naplno. Ostatní kluci
takové ohledy neměli. Hanka se rvát uměla a nic si nenechala
líbit, jenže některé kluky přeprat nedokázala. Rafan
zvládl úplně všechny. Nebyl větší než ostatní, ale byl velice
rychlý, nevypočitatelný, prostě uměl překvapit.
„Nástup k jídlu!“ zavelela vychovatelka a ukázala na
konec řady, odkud se děti daly na pochod k výdejně potravin.
Bylo velice těžké jít k jídlu pomalu a spořádaně, když
člověku v žaludku škrundala nekonečná serenáda, ale
každý moc dobře věděl, že za neukázněnost by ho čekala
hladovka nebo pobyt v díře. A o to nikdo nestál. Hanka se
pokradmu ohlédla za Paulou a v oka mžiku, kdy Bachařka
koukala jinam, jí nenápadně zamávala. Paula se odpovědět
neodvážila.
