✅ Poštovné ZADARMO nad 39€ ✅ Knižná akcia každý mesiac ✅ Bezpečný nákup
Láska nezná čas
Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. A co teprve když pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem?
Ukážka textu z knihy
Poprvé jsem to pocítila v pondělí v poledne ve školní jídelně.
Na chvilku jsem v břiše měla pocit, jako když se řítíte
dolů z nejvyššího bodu horské dráhy. Trvalo to jen
dvě vteřiny, ale to stačilo, abych si na školní uniformu vyklopila
talíř s bramborovou kaší a omáčkou. Příbor zařinčel
o podlahu, talíř jsem jen tak tak chytila.
„Ten blivajz stejně chutná, jako kdybys ho setřela z podlahy,“
řekla moje kamarádka Leslie, zatímco jsem se pokoušela
ten svinčík uklidit. Pochopitelně na mě všichni
zírali. „Jestli chceš, můžeš si na košili rozetřít ještě i moji
porci.“
„Ne, dík.“ Košile školní uniformy Saint Lennox sice náhodou
měla barvu bramborové kaše, přesto flek vyloženě
bil do očí. Zapnula jsem si přes něj tmavě modré sako.
„Ale, ale, malá Gwenny, to si pořád musíš hrát se svým
jídlem?“ zeptala se Cynthia Paleová. „Hlavně si nesedej
vedle mě, šmudlo.“
„Jako bych si snad vedle tebe sedla dobrovolně, Cyn.“
Bohužel se mi podobné nehody se školním jídlem dějí
častěji. Minulý týden mi vyskočil zelený pudink z kelímku
a přistál o dva metry dál ve špagetách carbonara nějakého
páťáka. Týden předtím jsem převrhla třešňovou
šťávu a všichni u stolu vypadali, jako by měli spalničky.
A kolikrát jsem tu blbou kravatu, co patří ke školní uniformě,
vymáchala v omáčce nebo mléce, to už nedovedu
ani spočítat.
Jen závrať jsem u toho ještě neměla.
Ale možná si to jen namlouvám. Poslední dobou se u nás
doma zkrátka příliš mluví o závratích.
Ovšem ne o mých, ale o těch mé sestřenky Charlotte.
Seděla, překrásná a bezvadná jako vždy, vedle Cynthie
a nabírala lžící bramborovou kaši.
Celá rodina čekala, až bude mít Charlotte závrať. Některé
dny se jí lady Arista – moje babička – vyptávala každých
deset minut, jestli snad něco necítí. Pauzu mezitím
využívala teta Glenda, Charlottina matka, a ptala se na
totéž.
A pokaždé, když Charlotte odpověděla záporně, sevřela
lady Arista rty a teta Glenda vzdychla. Někdy to bylo
i naopak.
My ostatní – máma, sestra Caroline, bratr Nick a prateta
Maddy – jsme jen obraceli oči v sloup. Pochopitelně
bylo vzrušující mít v rodině někoho s časocestovacím genem,
ale po letech se to znatelně okouká. Někdy máme
toho divadýlka, které se kolem Charlotte pořádá, zkrátka
dost.
Sama Charlotte měla ve zvyku skrývat své pocity za tajuplný
úsměv Mony Lisy. Na jejím místě bych taky nevěděla,
jestli mám mít z chybějících pocitů závrati radost,
nebo vztek. No, abych byla upřímná, asi bych měla radost.
Jsem spíš bojácný typ. Mám ráda svůj klid.
„Dříve nebo později to přijde,“ říkala lady Arista každý
den. „A pak musíme být připraveni.“
Nakonec to přišlo po obědě, v hodině profesora Whitmana.
Odešla jsem z jídelny hladová. K tomu všemu jsem
ještě objevila černý vlas v dezertu – v angreštovém kompotu
s vanilkovým pudinkem – a nebyla jsem si tak docela
jistá, jestli je můj vlastní, nebo nějaké kuchtice. Tak
jako tak mě přešla chuť.
Whitman nám vrátil písemky z dějepisu, které jsme
psali minulý týden. „Očividně jste se dobře připravili.
Obzvlášť Charlotte. Jednička s hvězdičkou.“
Charlotte si odhrnula z obličeje pramínek svých lesklých
zrzavých vlasů a vydechla „Ach“, jako by snad pro ni
byl výsledek nějakým překvapením. Přitom má vždycky
a všude ty nejlepší známky.
Ale Leslie a já jsme tentokrát mohly být také spokojené.
Obě jsme dostaly jedna minus přesto, že naše „dobrá příprava“
spočívala ve sledování filmu o Alžbětě s Cate Blanchettovou
v hlavní roli a k tomu se cpaly chipsy a zmrzlinou.
Každopádně jsme při vyučování vždycky dávaly
pozor, což se o jiných předmětech bohužel říct nedalo.
Hodiny pana profesora Whitmana byly jednoduše tak
zajímavé, že nešlo jinak než poslouchat. Whitman sám
byl taky dost zajímavý. Většina holek do něj byla tajně nebo
netajně zamilovaná. Dokonce i zeměpisářka Counterová.
Vždycky naprosto zrudne, když kolem ní Whitman
projde. Vypadá totiž zatraceně dobře, v tom se všichni
shodnou. Tedy, všichni kromě Leslie. Ta si myslí, že Whitman
vypadá jako veverka z jednoho kresleného filmu.
