Zemský ráj to na pohled

Mrazivá komedie o tom, jak se dalo žít v 70. letech a zároveò se nenechat zmrazit.
Dospívání bývá složité, zvláš� když se píše rok 1968, venku se prohánìjí cizí tanky, doma se støídají tatínkové mnoha rùzných poloh. A maminka, navzdory své vnitøní síle, na všechno nestaèí. Jak bylo v takových podmínkách možné prožít a pøežít už tak nároèná 70. léta? Jak šlo udržet si radost ze života, city pro lásku a chu� na smích? I o tom je mrazivá komedie Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled. Hlavní linkou filmu je pøíbìh Marty (Vilma Cibulková), jejích dvou dospívajících dcer – Majdy a Gábiny (Dana Marková a Tereza Voøíšková) – a jejich postupnì pøicházejících a odcházejících "tatínkù" (Jiøí Dvoøák, Miroslav Etzler, Jan Zadražil, Ondøej Vetchý). Zatímco nìkteøí „tatínkové“ se postupnì snaží zvrátit kolo alespoò èeských dìjin, Marta a její dcery vzdorují výsledkùm a následkùm, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitì vyvolávají. Svìt „velké politiky“ a velkých cílù se tak støetává, doplòuje a prolíná s každodenní životní realitou. A že v prùbìhu toho vznikají i veselé situace? Vždy� schopnost ironie a smysl pro humor byly v té dobì nezbytnou souèástí každého balíèku pro pøežití, který dával sílu, vùli a chu� žít a neselhat hlavnì sám pøed sebou.

Autenticky vyprávìný pøíbìh z nedávné minulosti zaujme svou pravdivostí a jemným vnitøním dramatem, zároveò rozveselí i dojme. Scénáø filmu napsala Tereza Bouèková (Indiánský bìh, Rok kohouta) a je inspirován tím, co sama v této dobì prožila: „Myslím, že pøíbìh funguje i bez výkladu doby a poukazování na konkrétní lidi, živé pøedobrazy. A jestli si chce divák nutnì nìkoho do filmu dosadit? A� dosazuje, a� hádá, a� si je jistý, a� to všechno ví anebo a� se splete… Každý je nìkdo a my všichni zároveò.“