Montesquieu hledal řešení, jak odvrátit "přirozený" osud civilizací spějících od vzestupu k rozkladu a zániku. Našel je promyšleném zákonodárství. Toto téma zpracoval ve své nejslavnější knize O duchu zákonů, vydané poprvé 1748. Základ spisu je v hledání odpovědi, proč jsou v různých zemích zákony tak rozmanité, že to vyvolává dojem chaosu. Do té doby byla snaha vykládat právní uspořádání státu metafyzicky, snahou přiblížit se Ideálu, anebo kritériem prospěšnosti, Montesquieu zvolil metodu kauzální. Ukazoval, že národní zákonodárství podmiňují životní podmínky té či oné kultury.
Duch zákonů spolu s Roussequovou Společenskou smlouvou představuje jeden ze stavebních kamenů v myšlenkových základech politických a právních systémů moderních společností.