Zaslepená generace
Arnošt Kolman (èeský jazyk)

Arnošt Kolman (1892–1979) prožil dlouhý a neobyèejnì pohnutý život. Vyrùstal v pražském intelektuálním prostøedí, v roce 1916 upadl do ruského zajetí, pøipojil se k Øíjnové revoluci a vstoupil do bolševické strany. Ve dvacátých a tøicátých letech zaujímal vysoká místa ve stranickém i státním aparátu SSSR a ve vìdeckém životì; po druhé svìtové válce také v Èeskoslovensku. Po kritickém vystoupení v roce 1948 byl deportován a vìznìn v SSSR. Byl propuštìn a opìt zastával vysoké vìdecké funkce v Praze a Moskvì. Po roce 1968 znovu upadl v nemilost. V roce 1976 mu bylo neèekanì umožnìno navštívit dceru ve Švédsku, kde požádal o politický azyl a odkud napsal proslulý otevøený dopis Brežnìvovi o tom, že — po osmapadesátiletém èlenství — vystupuje ze strany. Kolmanovy pamìti pøedstavují nejen cenné historické svìdectví, ale i psychologickou sondu do osobnosti „revolucionáøù první hodiny“, kteøí pøišli do revoluce s nejvyššími etickými nároky a ideály a kterým se nepodaøilo zabránit degeneraci systému (nìkteøí z nich ani nikdy nepochopili, jak hluboké a tragické), jejž sami pomáhali budovat.
Kniha, napsaná rusky, vyšla nejdøíve v Nìmecku (1979) a pozdìji v dalších evropských zemích a všude vzbudila mimoøádný ohlas.