Matky po e-mailu
Jiøina Šiklová (èeský jazyk)

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populaèní pováleèné roèníky, ale souèasnì ještì žijí jejich rodièe. Automaticky se pøedpokládá, že svým rodièùm budou vìnovat péèi jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako peèovatelka o stárnoucí a staré rodièe, je v této spoleènosti považována za samozøejmost. Tyto ženy nejen že nemají èasto znalosti nutné pro peèovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není ocenìna ani ostatními èleny rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postìžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery. Knížka formou dopisù mezi dvìma ženami pøibližnì ve vìku 60-65 let pøibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vùbec nìkomu svìøit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obì tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teï se budou vìnovat svým zájmùm, pøípadnì svým dcerám s vnouèaty, a pak se starají o svoje matky. Napøed se nechtìjí pøiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péèi i svùj vztah k matkám. Pak se v e-mailech, reflexích denních problémù a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svìøí. Postupnì se uvolní a obèas si i postìžují. Obì ženy se pøiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péèe svazuje, jak mají obèas i zlost na své umírající pøíbuzné a pak si to zase vyèítají a sebe obviòují. Texty-dopisy jsou obèas proloženy volnì napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, bìžnì dostupné, nebo sdìlením, že existují poradny pro tyto peèovatele a jak funguji a že pøiznat se, že již nemohou pokraèovat v této nároèné práci a mají nárok na odpoèinek (respitní péèi) a uznání od ostatních èlenù rodiny, je docela normální. Do textù jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka-dcera napø. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena urèena k peèování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péèi, hospicích a etickém aspektu "dání" rodièù do sociálních ústavù.