U konce s dechem Film X - sbìratelská edice III.

Legendární nestárnoucí debut klasika francouzské Nouvelle vague. Pastiš filmových žánrù v originální filmové koláži-dekonstrukci. Neúnavný rebel a experimentátor Jean-Luc Godard s pomocí svého dvorního kameramana Raoula Coutarda posílá vycházející hvìzdu Belmonda na osudnou štafetu v ulicích Paøíže. Jednoduchý pøíbìh o krádeži auta, následné vraždì a útìku pøekvapuje formální vytøíbeností a bezprostøedním vyprávìním a fragmentárností. Témìø závratné tempo pøíbìhu o pøitažlivém rebelovi, okouzlujícím a ležérním vrahu na útìku pøedstavuje odvetu mladé filmaøské generace úzkoprsé spoleènosti.

Režisér si nenucenì pohrává s žánrovými klišé a hlásí se k anarchistickému okouzlení zloèinem, sexem, násilím. Pøitom znovu objevuje krásu filmové interpunkce, jak ji definoval Griffith nebo Feuilladùv Fantomas. Nevyhýbá se kontrapunktnímu srovnání, hýøí širokou paletou nástrojù, od klasického Mozarta, až po odvazový jazz. Snímek má i pøíznaèné poslání bezstarostné jízdy a volného pádu, tak typické pro divoké mládí a bezohlednou upøímnost. Sotva se totiž Godardùv hrdina nadechne, pokud mu to závratné tempo a tìkající kamera umožní, již chcípá na bílé lainì ulice. Vzkøísení filmové øeèi a nastartování nových vyjadøovacích možností, které U konce s dechem signalizuje, má i dodnes nesmírný vliv, který je možno najít i u tak rozdílného režiséra, jako je Quentin Tarrantino. Pøitom jeden z nejvlivnìjších a stále svìžích snímkù svìtové kultury není jen dílem jednotlivce. Ïábelský koktejl a manifest Nové vlny o rychlé jízdì, vraždì, bezstarostné mládeži, pop-ikonách západní kultury totiž pomáhali namíchat tehdy ještì nepøíliš známé osobnosti jako režiséøi François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville.

"Osobnost ponìkud odlišná od Wellese, Buòuela, Bergmana, Claira. Oproti jejich dlouhé tvorbì má za sebou teprve sedm let režijní práce, na rozdíl od nich nemá vyhlídky stát se klasikem sedmého umìní. Jeho filmy poznamenává spontánní, živelné hledání nových možností, zkoušení nosnosti výrazových prostøedkù, neukonèenost tvaru, kvas myšlenky, urèitá nekázeò, což všechno se špatnì sluèuje s požadavky, jež bývají zpravidla kladeny na zralá, mistrovská díla." (Ljubomír Oliva)