Jiná tvář odbojové činnosti skupiny bratří Maínů
V knize Svědomí hrdinů autor ukazuje odvrácenou tvář odbojové činnosti bratří Maínů a jejich společníků, která dodnes názorově polarizuje českou společnost. Vrací se k činům, které skupina spáchala počátkem 50. let minulého století na československém území. Na rozdíl od ostatních publikací zabývajících se touto tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z "druhé strany": Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů dnes oslavovaných a vyznamenaných odbojářů. A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.). Jak se ve skutečnosti odehrály ony známé události, při nich byli zabiti Oldřich Kaík, Jaroslav Honzátko a Josef Roický a váně zraněn Jan Lecián? Kdo a jací byli ti, kteří se podle bratrů Maínů v nesprávnou dobu ocitli na nesprávném místě? Jak hodnotí odboj Maínů lidé, kolem nich prola reálná, nezvratná smrt? A jak jej máme posuzovat my? Mají být Maínové opravdu za své činy vyznamenáni? Kniha vznikla na základě stejnojmenného filmového dokumentu, který dosud nevysílala ádná televize. Reisér a scenárista Miroslav Kačor (nar. roku 1950 v enově) je autorem více ne čtyř stovek scénářů k filmům a audiovizuálním pořadům různých ánrů. Do povědomí televizních diváků se zapsal řadou dokumentů a několika dokumentárními cykly. Mezi nejznámějí patří projekty Zapomenuté výpravy a Osudové okamiky, které vyly i knině. "V letech 1993 a 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibliujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Maínů. Vechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus vyuít monosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě ,apolitickýchâ televizí, a natočit dokument s odliným pohledem na věc, vyzněl naprázdno. ádná z televizních společností a výrobních skupin neměla o projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není moné prezentovat, ani tolik let po sametové revoluci, názor jiný ne ten divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, kde bychom dali slovo i potomkům obětí ,hrdinůâ, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru opravdu stal, přestoe příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé. Audiatur et altera pars. Budi slyena i druhá strana. Tato demokratická samozřejmost je pro nemalou část českých médií takřka neznámá. Čestné výjimky potvrzují pravidlo. Zůstal jsem se svým projektem sám a nejednou si uvědomil, e jsem asi jediný, který můe. A kdy je člověk jediný, který můe, tak musí. Projekt jsem chtěl za kadou cenu realizovat, a tak jsem hledal pomoc v nezávislých sférách. Nael. Filmový dokument vznikl. Těce, s minimem finančních prostředků a s obrovským nasazením vech, kteří se na něm podíleli. A na základech osmadvacetiminutového filmu vznikla tato stejnojmenná kniha, kde se pokouím sdělit čtenáři také vechno to, co se do krátké stopáe dokumentu ,Svědomí hrdinůâ nevelo."
|