Jahodová proklamace
James Simon Kunen

Jedna z klíèových knih 60. let 20. století, jejíž dìj je spíše známý z filmového zpracování režiséra Stuarta Hagmanna z roku 1970. Kniha pùsobivì zachycuje zrání mladého studenta v dobì kulminující války ve Vietnamu, protiváleèných demonstrací, kvìtinových dìtí a hippiesovských ideálù. Popisuje revoluèní nálady na Kolumbijské univerzitì v New Yorku v prùbìhu roku 1968. Kromì reportážního popisu demonstrací, obsazování univerzitních objektù studenty, pochodù proti válce ve Vietnamu, policejních akcí, zatýkání a soudních stání vkládá autor do knihy úvahy o dobru a zlu, míru a válce, generaèním rozdílu, o dùvodech vzájemného nepochopení mezi bílými a èernými, a zároveò i líèí vývoj vlastního milostného vztahu. James S. Kunen na pomìrnì malé ploše vykreslil velmi pùsobivý obraz jedné historické etapy, která je i po takøka ètyøiceti letech od svého vydání svými postøehy nadèasová a stále aktuální. Hodnotu knihy dále zvyšuje i skuteènost, že autor nepatøí – a ani patøit nechce – mezi hippiesovské revolucionáøe typu Jerryho Rubina èi Abbieho Hoffmana, stále si uchovává kritický (místy znaènì ironický) odstup od obou stran konfliktu, takže je schopen vidìt jejich kladné i záporné stránky. Uvìdomuje si i rozdílnost cílù bílých studentù a èerných obyvatel Harlemu a nemožnost dlouhodobìjší revoluèní koalice. Pøesto se revoluce úèastní, protože si uvìdomuje, že ve vypjatých chvílích prostì nelze zùstat stranou. (Je zajímavé porovnat knihu s románem Normana Mailera Armády noci ze stejného období.) Kunen si nedìlá žádné iluze, že by revolta mohla dosáhnout nìjakých zásadních spoleèenských zmìn, a pokud by se tak náhodou stalo, žádné velké štìstí v tom nevidí. Èeské vydání knihy je doplnìno podrobnými vysvìtlivkami a doslovem.