Deník
Chuck Palahniuk

Peter Wilmot se s Misty seznámil na výtvarné škole. Kromì bradavky propíchnuté špendlíkem a svetru od krve ji zaujal ještì nìèím jiným. Smìsice odporu a obdivu vyústila ve sòatek a život v kamenném domì na ostrovì Potchkeysea. Všechno, co èlovìk dìlá, je autoportrét. Misty chtìla být malíøkou, ale tìhotenství jí to znemožnilo - místo toho skonèila jako servírka a pokojská, obtloustlá páchnoucí ženská, která svùj pøíbìh zaznamenává ve formì deníkových zápiskù pro svého manžela. Pro tebe, milý Petere. Ty šmejde. Peterùv pokus o sebevraždu, který ho umrtví ve vìènì kómatickém stavu, ji k umìní navrací. Misty zaèíná malovat: impulzivnì, automaticky. Jako kdyby jen zaznamenávala vize. Jako kdyby její ruku nìkdo vedl. Skuteèné umìní vzniká jedinì z utrpení. Pak zjistí, že manžel tajnì psal na stìny domù, které opravoval, zlovìstná proroctví o ostrovì, na který nemá nikdo "cizí" vstoupit; o ostrovì, jejíž komunitu má kdosi spasit svými obrazy. Peterùv otec zemøel, ale chybìlo úmrtní oznámení. Sám Peter mìl v krvi spoustu práškù na spaní, které nikdy nebral. A pak se utopí Mistina dcerka Tabi. Zloèiny proti celé skupinì obyvatel. Spása má dost blízko k apokalypse. Palahniuk pokaždé zabrousí do jiných vod V tomto díle se soustøedí na grafologii a také na choroby slavných umìlcù. Za klíèovou vìtu Deníku mùžeme považovat Kde berete inspiraci? Obrazy Misty Marie Wilmotové vznikají z èiré bolesti. A z donucení. Kritika se vzácnì shoduje na tom, že Deník je autorovým nejambicióznìjším dílem od legendárního Klubu rváèù.